Arabové a konzumace vína
SOUHRN
Pěstování vinné révy, výroba i konzumace vína se začaly rozvíjet v oblastech, odkud nyní míří do Evropy tisíce migrantů. Ti většinou vyznávají náboženství islám, které zakazuje pití alkoholu. U těchto jedinců se také alkohol metabolizuje odlišným způsobem. U evropského obyvatelstva je alkoholdehydrogenáza (ADH1C*1) schopná přeměnit 90 molekul alkoholu za minutu na acetaldehyd. Naproti tomu alkoholdehydrogenáza obyvatel domovských zemí migrantů (ADH1B*2) působí přibližně čtyřikrát rychleji a je schopná přeměnit 350 molekul alkoholu za minutu, čímž se zvětší množství toxického acetaldehydu v organismu. Aldehyddehydrogenáza u Evropanů je schopná odbouráváním aldehydu udržovat jeho nízkou koncentraci, zatímco u Arabů je štěpení acetaldehydu výrazně sníženo. Doufejme, že migrace arabských obyvatel do Evropy nepovede k tomu, že se její současní obyvatelé vzdají zdraví prospěšného mírného pití alkoholu.
KLÍČOVÁ SLOVA
| víno | alkoholdehydrogenáza | aldehyddehydrogenáza | metabolismus alkoholu | islám | Arabové | Mohamed
Úvod
Evropa v současné době čelí masivnímu přesunu převážně arabských obyvatel z jejich domovů do převážně křesťanské Evropy. Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky předpokládá, že letos a příští rok do Evropy přicestuje kolem 1,4 milionu migrantů. Zhruba 54 % z nich jsou Syřané a 13 % Afghánci. Přitom v Německu již v současné době žije 2,5 milionů Turků a ve Francii je 10 % obyvatel muslimského vyznání. Sníží se příchodem muslimů, kterým islám zakazuje požívání alkoholu, jeho konzumace v Evropě? A jak se vypořádáme s geneticky odlišnou tolerancí imigrantů k alkoholu?
S pitím vína začali Arabové
Domníváme se, že pěstování a konzumace vína se začaly rozvíjet v arabských oblastech, ale nevíme přesně kde (obr. 1).1
V období 12000 až 10000 př. n. l. se na Zemi výrazně oteplilo. Velké změny klimatu způsobily v okolí Kaspického moře, Černého moře, Perského zálivu, Rudého moře a Středozemního moře prudké tání ledu. Možná z této doby pochází mytologická představa o potopě světa, včetně pověsti o Noemovi, který začal vysazovat vinnou révu ihned poté, co potopa ustala. Je prokázáno, že na obnažené půdě se navršily naplaveniny, které byly velmi příznivým prostředím pro rychlé bujení vegetace, včetně vinné révy. To byla doba, kdy se z lovců a sběračů stali zemědělci, kteří pěstovali vinnou révu a vyráběli z ní i z jiných plodin tekutinu, jež je dokázala přivést do euforického stavu.
Do dnešního dne byly v uvedených oblastech učiněny četné nálezy svědčící pro pěstování vinné révy a výrobu vína. Dokladem o pěstování vinné révy jsou nálezy jadérek z vinných hroznů v Sýrii, Turecku a v Libanonu z doby kolem roku 8000 př. n. l. (u nás na Moravě v Kunovicích a pod Pálavou z doby kolem roku 5000 př. n. l.). Byly však nalezeny i další předměty, které svědčí o výrobě vína:
| kamenný štok na šlapání hroznů u syrského Damašku z doby kolem roku 6000 př. n. l.;
| hliněný džbán na víno s vyobrazením hroznů u Šulaveri v Gruzii ze stejného období;
| nejstarší lisovna červeného vína na světě v jeskyních na jihu Arménie z téhož období;
| devítilitrový džbán se zbytky vína z kuchyně hliněného domu ve vesnici Hadži Firuz Tepe v severní části pohoří Zagros v Íránu z doby kolem roku 5400–5000 př. n. l.;
| džbán s usazeninou vína a pryskyřice z Izraele ze stejného období;
| nádoby na kvašení vína z Mezopotámie z doby kolem roku 4000 př. n. l.;
| 360 nádob se zbytky vína v Egyptě z doby kolem roku 3150 př. n. l.;
| vyobrazení sběru a lisování hroznů v hrobce vezíra Ptahhotepa z doby kolem roku 2500 př. n. l. a v hrobce faraóna Tutanchamona, vládnoucího v první polovině 14. století př. n. l.
Konzumace alkoholu v předislámském období
Bylo nashromážděno velké množství údajů, které svědčí o tom, že předislámští Arabové byli po celou dobu náruživými pijáky alkoholu, a to nejen vína, ale i různých dalších nápojů, včetně medoviny a alkoholu ze zkvašených datlí, fíků či granátových jablek. Nápoj vyráběný z vinných hroznů byl nejvíce ceněn a byl nabízen pouze nejváženějším hostům. Pití alkoholických nápojů mělo na arabské obyvatele zhoubný vliv. Arabové totiž nepili pouze malé množství vína, např. při jídle, ale konzumovali cíleně značné množství vína s úmyslem se co nejrychleji opít. Stávalo se tak zejména na společenských zábavách a při vyřizování sporů podle zákona odplaty a krevní msty. V opilosti pak snadno docházelo k častým rozepřím, šarvátkám i k vážným rvačkám nebo zločinům. Unášely a znásilňovaly se ženy, msta často postihovala i dobytek. Známá je příhoda, při které strýc proroka Mohameda v opilosti dokonce zabil všechny velbloudy patřící jeho rodině. Arabové se přestali přátelit, a dokonce se znesvářili. V té době ještě nemohli tušit, že jejich snadné podléhání alkoholu je zapříčiněno genetickými odchylkami enzymů podílejících se na metabolismu alkoholu.
Nástup islámu a zákaz pití alkoholu
Mohamed, plným jménem Muhammad ibn Abdilláh ibn Abdilmuttalib (570–632, dnešní Saúdská Arábie), byl původně pastevec, kterého vyzval archanděl Gabriel, aby přednášel slovo Boží.2 Tak vznikl islám („odevzdání se Bohu“) a rok 622 je nultým rokem islámského letopočtu. Muhammad je „pečeť víry“ nebo „prorok“ a Korán je považován za poslední vyvrcholení Bible. Z celého Mohamedova učení jsme vybrali pouze téma pojednávající o víně a jeho konzumaci v době po vzniku islámu.
Prorok považoval víno za původce všech neřestí: „Chraňte se požití alkoholu, je to matka všech neřestí. Opilec ztrácí vztah k Alláhem nařizovaným mravním normám a je v rukou ďábla schopen páchat ty nejhorší zločiny, jako jsou krádež, cizoložství, zabíjet, urážet Alláha a vzdát se své víry.“ Mohamedovi přívrženci často navštěvovali ve stavu opilosti i modlitebny a byli varováni: „Vy, kteří věříte, nepřibližujte se k modlitbě, jste-li opilí, dokud nebudete vědět, co říkáte…“ Tvrdilo se, že alkohol podporuje sklon k exhibicionismu a marnivosti. Pití alkoholu bylo v období mezi druhou polovinou 8. až 10. století všeobecně považováno za trestný čin, který musel být potrestán 80 ranami bičem. Ke striktnímu zákazu pití jakéhokoli alkoholu vedla Mohameda vidina katastrofální degenerace často nezřízeně se opíjejících Arabů. Snažil se zavést mezi arabské kmeny určitou kázeň a umírněnost, ale především nastolit disciplínu a udržet bojeschopnost muslimských bojovníků.
Reakce na zákaz pití alkoholu
Zákaz pití alkoholu se neslučoval s dosavadním způsobem života Arabů, kteří nežili skromně a neuznávali žádná pravidla. Jejich heslem bylo „jste smrtelní – tedy užívejte života“. Jejich cílem bylo co nejrychleji se opíjet a představovat si, že se nacházejí v krásné zelené zahradě s pramenem vody a s krásnými ženami. Na svých cestách mezi Sýrií a Irákem procházeli Arabové vinařskými obcemi a kláštery, kde všude bylo vynikající víno. Nejslavnější postavy byly vždy líčeny ve spojitosti s pitím vína. Také slavný otec moderní medicíny Avicenna (Ibn Síná, asi 980–1037) používal alkohol k léčení a tvrdil, že každý člověk by se měl dvakrát měsíčně pořádně opít, aby se zbavil všech neduhů. Také psal básně opěvující pití alkoholu, jako je báseň „K chvále vína“, v níž se říká: „Potravou pro ducha je čisté víno zářící.“ A to všechno již v době, kdy panoval islám.
Ve stejné době arabský chemik a lékař Geber (Abú Músa Džábir ibn Hajján, asi 721–815) popsal techniku získání tekutiny s vyšším obsahem alkoholu, než mělo víno, a objevil destilaci vína. O tom, že se destiláty pily ještě po vzniku islámu, svědčí i básník Abú Nuwás (asi 746–813), který popsal, jak mu obsluhující přítel naléval napřed víno a posléze „cosi silnějšího“ a nakonec „víno s barvou dešťové vody, jež je v útrobách horké a pálí jak oharky“. Tento nápoj nazývali „voda života“ (má al-haját – aqua vitae); název „arak“ (araq an-nabídh) se objevil až v 11. století. Také v dalších letech, v 13. a 14. století, navštěvovali muslimové různé čajovny a kavárny, ve kterých bujaře popíjeli nejen víno, ale také arak. Důvodem, kdy se dodnes mohou i muslimové opít, může být třeba vzácná „nemuslimská“ návštěva (což je zkušenost jednoho z autorů tohoto článku z návštěvy Bombaje).
Ani verše ve starých verzích Koránu ještě neinterpretují pití alkoholu pouze bezpodmínečně negativně. Zákaz pití alkoholu lze nalézt pouze v jednom verši, ale současně je víno podle Koránu považováno za „výtečnou stravu“. Představa hojnosti vína byla pro vyprahlé Araby z pouště obrovskou odměnou, již Alláh poskytuje pravověrným, kteří dosáhnou bran ráje: „Napájeni budou vínem silným, zapečetěným z pižma pečetí. V ráji, kam se dostanou ti, kteří padnou v džihádu, budou proudit řeky vína, které se pro ně stane rozkoší, a budou opakem toho, co budou nuceni pít ti, kteří budou zavrhnuti do pekelné výhně. Množství rajského vína je povede k hlubšímu poznání Alláha, který jim bude nablízku.“ (Súra 83:25–28)
Úpadek vinařství v kolébce pěstování vína
K úpadku vinařství v arabských zemích však nedošlo zaváděním islámu, nýbrž politickým neklidem v oblasti, kde se vinná réva pěstovala. Vpády Turků a později nájezdy Mongolů a četné rozsáhlé epidemie ukončily systematickou péči, kterou vinice vyžadovaly. Pěstování vinné révy a pití vína se naopak rozšířily velmi rychle v celé Evropě. Přičinili se o to čilí obchodníci – Féničané. Pití vína se zalíbilo zejména Řekům a od nich je převzali i Římané, kteří kult vína rozšiřovali při svých výbojích nejen po Evropě. Zanedbané a zpustlé vinohrady v původních oblastech přestaly rodit. Víno se zdražilo, až se stalo nedostupným. Z velmi pracného vinařství přešli obyvatelé arabských zemí na jednodušší a výnosnější obchod s opiem a hašišem.
Příčinou patologického opilství Arabů je genetická odchylka
Alkohol je v lidském organismu ze tří čtvrtin rozkládán alkoholdehydrogenázou (ADH), která se ve značném množství nachází již v žaludku, ale zejména v játrech. Zbývající část – přibližně jednu čtvrtinu – vstřebaného alkoholu metabolizují mikrosomální systém oxidující etanol, kataláza a cytochrom P450. Rozštěpením alkoholu pomocí ADH vzniká toxický acetaldehyd, který musí být rychle dále metabolizován a odstraňován aldehyddehydrogenázou (ALDH). Na konci přeměny vzniká kyselina octová a voda s oxidem uhličitým.
Alkoholdehydrogenáza
U lidí byla prozatím prokázána existence tří genů ADH 1. třídy – ADH1A, ADH1B a ADH1C – a dalších tří genů patřících do 2., 3. a 5. třídy – ADH4, ADH5 a ADH6.3,4 Geny 1. třídy jsou odpovědné za převážnou část metabolismu alkoholu v játrech. Alely těchto genů se liší rychlostí, jakou metabolizují alkohol. U evropského obyvatelstva byla nejčastěji prokázána alela ADH1C*1. Tento gen patří mezi geny se střední rychlostí odbourávání alkoholu a je schopen přeměnit na acetaldehyd 90 molekul alkoholu za minutu. Naproti tomu původní obyvatelé zemí Blízkého východu jsou až v 70 % nositeli alely ADH1B*2, která je schopná přeměnit na aldehyd čtyřikrát více alkoholu než evropská alela ADH1C*1, celkem 350 molekul za minutu.5 Odbourávání alkoholu rychlou alelou ADH1B*2 zvětšuje nahromadění toxického acetaldehydu v organismu.
Aldehyddehydrogenáza
Aldehyddehydrogenáza zahrnuje celkem 19 enzymů. Největší význam pro odbourávání aldehydu u Evropanů má enzym ALDH2, který je schopen u nás udržovat nízkou koncentraci toxického acetaldehydu. U populace Blízkého východu se však vyskytuje mutant ALDH2, který se nazývá ALDH2*2 a který naopak aktivitu štěpení acetaldehydu výrazně snižuje.
Pomalé odbourávání acetaldehydu a jeho hromadění v krvi vede u Arabů ke snížené toleranci alkoholu. Tito jedinci mají po vypití alkoholu projevy podobné kocovině až těžké příznaky, které jim brání v dalším pití. Jde o podobnou reakci jako po pití alkoholu při léčbě alkoholismu disulfiramem (Antabusem). Anglicky se tato reakce nazývá „Asian glow“ nebo také „oriental flushing syndrome“, česky „asijský flush“. Spočívá ve zrudnutí kůže v obličeji, na krku a na končetinách, způsobeném dilatací kapilár, dále se vyskytují nauzea, bolesti hlavy, palpitace a tachykardie.
Závěr
Ve vztahu k alkoholu byly na světě provedeny dva velké pokusy, oba z potřeby odvrátit nebo alespoň zbrzdit hrozící degeneraci některých národů. První pokus uskutečnil prorok Mohamed u Arabů. Dodržování zákazu pití alkoholu muslimy dnes považujeme za neuvěřitelný úspěch. Úspěšný však nebyl pokus provedený Gorbačovem téměř o 1 500 let později a v jiné zemi. Současná masivní migrace arabských muslimů do Evropy snad nebude vést k tomu, že se její současní obyvatelé dobrovolně vzdají mírného pití alkoholu, které je zdraví prospěšné. V každém případě však v evropských zemích stoupne počet abstinentů ve srovnání s osobami rozumně konzumujícími alkohol, pokud se ovšem muslimští přistěhovalci v nových podmínkách nevrátí ke starým zvykům svých předků, kteří bažili po častém a nezřízeném holdování alkoholu.
LITERATURA
1. Šamánek M, Urbanová Z. Když víno léčí. Praha: Galén, 2013.
2. Mendel M. Víno a vinařství v dějinách islámu. Praha: Orientální ústav AV ČR, 2010.
3. Hurley TD, Edenberg HJ, Li TK. Th e pharmacogenomics of alcoholism. In: Pharmacogenomics: the search for individualized therapies. Weinheim: Wiley- VCH, 2002; 417–441.
4. Kimura M, Higuchi S. Genetics of alcohol dependence. Psychiatry Clin Neurosci 2011;65:213–225.
5. Borrás E, Coutelle C, Rosell A, et al. Genetic polymorphism of alcohol dehydrogenase in Europeans: the ADH2*2 allele decreases the risk for alcoholism and is associated with ADH3*1. Hepatology 2000;31:984–989.
ADRESA PRO KORESPONDENCI
Prof. MUDr. Milan Šamánek, DrSc., Dětské kardiocentrum, FN v Motole, V Úvalu 84, 150 06 Praha 5, e-mail: milan.samanek31@seznam.cz
zpět