V současnosti dostupná antipsychotika lze rozdělit na typická (1. generace) a atypická (2. generace). V posledních letech zástupci atypických antipsychotik progresivně nahrazovali ta starší, především z důvodu příznivějšího ovlivnění negativní symptomatiky a rovněž pro příznivější bezpečnostní profil, především co se týče rizika tardivní dyskineze či hyperprolaktinemie. Vedle schizofrenie jsou tak stále častěji předepisována u nemocných s bipolární afektivní poruchou, depresivní poruchou (zvanou také velká depresivní porucha), poruchami chování u demence, psychózou spojenou s Parkinsonovou chorobou, rezistentní obsedantně-kompulzivní poruchou, agresivním chováním u poruch autistického spektra apod., jakkoliv je v některých z uvedených případů stále diskutován poměr přínosu a rizik (např. je recentně diskutováno vyšší riziko mortality při nasazení antipsychotik u osob s demencí).

Analogicky, jako je tomu u jiných lékových skupin, i zde je možné hovořit o interakcích farmakokinetických (většina antipsychotik je extenzivně metabolizována enzymy jaterního cytochromu P450 - CYP) i farmakodynamických.

K interakcím vycházejícím z pozměněné farmakokinetiky připomeňme, že CYP1A2 je hlavní metabolickou cestou pro klozapin a olanzapin, CYP3A4 je hlavní cestou pro kariprazin, lurasidon a kvetiapin, CYP2D6 a CYP3A4 metabolizují aripiprazol, brexpiprazol, iloperidon a risperidon. Renální eliminace je hlavním způsobem odstranění amisulpridu a paliperidonu; aldehydoxidáza a sekundárně CYP3A4 metabolizují ziprasidon a CYP1A2 a UDP-glukuronosyltransferáza (UGT) jsou hlavními cestami pro asenapin. Zdá se, že většina atypických antipsychotik není ani inhibitory, ani induktory hlavních enzymů metabolizujících léky, snad pouze asenapin vykazuje slabé inhibiční vlastnosti na CYP2D6. Na druhé straně však inhibitory či induktory uvedených systémů mohou jejich expozici v organismu významně ovlivnit. Kupříkladu makrolidy, fluorochinolony, isoniazid, azolová antimykotika a antiretrovirotika působí jako silné inhibitory izoforem CYP včetně CYP3A4 a CYP1A2, a mohou proto zhoršit eliminaci atypických antipsychotik metabolizovaných prostřednictvím těchto izoforem. Naopak antituberkulotikum rifampicin indukuje aktivitu CYP1A2, CYP2C9, CYP2C19 a CYP3A4 a také UGT, čímž snižuje plazmatické koncentrace řady novějších antipsychotik.

Farmakokinetické interakce nicméně mohou zahrnovat též transportní systémy, zejména P-glykoprotein (P-gp), jenž je vysoce exprimován v tenkém střevě, mozku, játrech a ledvinách a působí jako přirozený obranný mechanismus tím, že omezuje absorpci cizorodých látek (tedy i léčiv) ze střeva a jejich pronikání do mozku s podporou vylučování žlučí a močí. Jeho známými inhibitory jsou např. již zmíněná azolová antimykotika, induktorem pak třeba již zmíněný rifampicin či starší antiepileptika (karbamazepin, barbituráty, valproát, tabákový kouř aj.). Například risperidon a paliperidon jsou substráty P-gp, a teoreticky tak může inhibice P-gp zvýšit plazmatické a mozkové koncentrace těchto antipsychotik.

Farmakodynamické interakce přirozeně vycházejí z mechanismu účinku konkrétního antipsychotika a mechanismu komedikovaného léčiva. V obecné rovině platí, že mnohá z antipsychotik mají potenciál prodlužovat QT interval (nejvíce tak činí sertindol, ziprasidon a iloperidon; naopak prakticky není zmiňováno u lurasidonu, aripiprazolu, brexpiprazolu či kariprazinu). Jsou-li tedy tyto látky komedikovány s jinými léčivy s obdobným účinkem (např. makrolidy, fluorochinolony, některá antimalarika aj.), může se tento účinek výrazně potencovat.

Atypická antipsychotika mohou též způsobit nebo zhoršit metabolické abnormality, jako je nárůst hmotnosti, hyperglykemie a dyslipidemie, konkrétně metabolický syndrom, který je spojován se zvýšeným kardiovaskulárním rizikem. Dostupné důkazy naznačují, že riziko metabolických poruch je nejvyšší u olanzapinu, střední u risperidonu a kvetiapinu a nejmenší u aripiprazolu, ziprasidonu, lurasidonu, brexpiprazolu a kariprazinu. Tento efekt může být přirozeně potencován, jsou-li uvedené látky užívány společně s jinými léčivy s negativním bezpečnostním profilem, včetně betablokátorů, tiazidových či tiazidům podobných diuretik nebo některých antiretrovirotik, resp. nelze vyloučit nižší účinnost antidiabetik či hypolipidemik. Analogicky lze očekávat interakce s látkami navozujícími zácpu či retenci moči (kvůli antimuskarinovému působení antipsychotik), křečové stavy (např. klozapin snižuje práh pro vznik epileptických záchvatů), potencujícími serotonergní (riziko serotoninového syndromu) či dopaminergní (riziko extrapyramidového syndromu) transmisi či výraznější sedaci (kombinace s benzodiazepiny, hypnotiky či alkoholem).

Základní lékové interakce antipsychotik